Putování po Měsíci – Čtvrtá část záhad, „zámek“ u brázdy Hyginus
Jediná „záhada“ tohoto dílu je tzv. „zámek“ na Měsíci. Měla to být pravidelná struktura krytá skleněnými panely, která by měla být zavěšena několik kilometrů nad měsíčním povrchem na laně. Zámek objevil na snímku AS10-32-4822 Apolla 10 Richard C. Hoagland a jeho tým, který je známý především "tváří na Marsu". Objekt „Castle“ je dlouhý asi 1,6 km a jeho výška je odhadována na 14 km viz: obrázek v perexu. Zámek je sestaven z několika válcovitých dílů a jednoho velkého spojovacího dílu. Na dalších stránkách „záhadologů“je příběh objevu zámku popisován, že byl učiněn na snímku AS10-32-4822 z Apolla 11 kdy se originál ztratil a na nových již není… Jaká je tedy pravda. Snímek byl pořízen výpravou Apollo 10 a, když se podíváme na zvetšený originální snímek je na něm patrné, že za „zámek“ jsou vydávány osvětlené boky dvojice menších kráterů severovýchodně od kráteru Hyginus a celá struktura je na snímcích evidentně upravena. Navíc, objekt o této velikosti by musel být vidět vcelku pohodlně již dalekohledem o velikosti objektivu kolem 100 mm při vhodných klimatických podmínkách a vhodném osvětlení možná i menším.
Touto „záhadnou oblastí“ nám skončilo putování po záhadách, pokud tedy nepřistoupíme na hru tzv. „badatelů“, kteří hledají UFO na komprimovaných snímcích z Google Earth, na hranici rozlišení daných snímkú, kde pak nalézají různé pravoúhlé objekty. Bohužel, těch pravoúhlých útvarů vznikajících nádhernou hrou světel a stínů je na Měsíci víc než dost. Viz: v mém minulém díle „plachetnice Barona Prášila“. Cokoliv tak na Měsíci tito „badatelé“ najdou, je na 90% výsledek komprimace a šumu. Pří porovnání se snímkem ve větším rozlišení je pak patrné, že třeba trojúhelníkový útvar je jen hora nebo jiný terénní útvar.
Další zajímavá a nádherná místa na Měsíci.
Kráter Plato (51,6N 9,3W mapa č. Rüklova Atlasu Měsíce 3 a 4). Platón, asi 427/28 – 347/48 př. N. l. Řecký filozof. Valová rovina o průměru 101 km s hloubkou kolem 1 km. Kráter Plato jsem již v prvním díle záhad zmínil. Nyní ho však uvádím kvůli informaci v knize Pavla Gabzdyla Měsíc, kde objekt "Starý Neton" autor uvádí jako zatopený Plato. Je viditelný kolem první čtvrti, kdy je povrch Moře dešťů (Mare Imbrium) osvětlen takovým způsobem, že vynikají nerovnosti a mořské hřbety. Mořské hřbety a vrcholky nedalekého Montes Teneriffe kreslí jižně od kráteru Plato, obrys stejně velkého kráteru. Není tak pochyb, že se zde nachází kráter, pohřbený pod vrstvou ztuhlé lávy. Selenograf J. Schröter pojmenoval tento útvar „Starý Newton“. Zajímavé je, že kráter Plato jsem pozoroval poměrně často i nad jeho snímky jsem strávil hodně času a abych řekl pravdu tak tohoto tak patrného útvaru jsem si vlastně nikdy nevšiml.
Kráter Tycho (43,3 S, 11,2 W, mapa č. 64). Tycho Brahe, 1546 – 1601. Dánský astronom. Jeden z nejmladších na Měsíci, asi 109 miliónů let. Stáří kráteru se podařilo určit velice přesně díky výpravě Apollo 17, když byl v místě přistání nalezen skalní sesuv, způsobený úlomky materiálu, které sem doletěly z více než 2000 km vzdáleného kráteru Tycho. Radiometricky tak mohlo být zjištěno jeho stáří. Zároveň i jeden z nejvýraznějších kráterů s velice nerovným dnem a terasovitým valem. Průměr 85 km, hloubka 4850 m. Centrální horský masív je vysoký 1600 m. Při strmém osvětlení kolem úplňku je to nejnápadnější kráter na Měsíci. Nejkrásnější ozdobou tohoto kráteru tak není jeho tvar nebo centrální vrcholek, ale jeho rozsáhlá síť světlých paprsků. Paprsky směřují skoro symetricky, téměř do všech stran. Jen na západ je oblast zcela bez paprsků. Proto můžeme říct, že kráter Tycho vznikl dopadem asi desetikilometrového objektu, který přilétl od západu. Vzhledem k tomu, že materiál paprsků je tvořen světlým materiálem pevnin rozptýleným po tmavém materiálu měsíčních moří je dobře viditelný. Další zvláštností kráteru Tycho můžeme pozorovat díky jeho mládí, je to tzv. „aura“, což je tmavý lem kolem kráteru pozorovatelný v téže době jako paprsky.
Kráter Mersenius a jeho okolí (21,5 S, 49,2 W, mapa č. 51). Marin Mersenne 1588 – 1648. Francouzský teolog, matematik a fyzik. Zatopený kráter o průměru 84 km s vypuklým dnem. V pravo od něj, na okraji Mare Humorum (Moře vláhy) soustava , snadno pozorovatelných brázd, 230 km dlouhých. Ještě vpravo pak zlom Rupes Liebig. Německý chemik, Justus von Liebig , který žil v letech 1803 - 1873, o celkové délce 180 km. Na parádním snímku Milana Kuhejdy je zachyceno doopravdy hodně podrobností, které si zaslouží plné rozlišení na klik a myšítko.
Hora Mons Gruithuisen gamma (36,6 N, 40,5 W, mapa 9), Franz von Gruithuisen 1774 – 1852. Německý lékař a astronom. Horský masív ve tvaru lunárního dómu s kruhovitou základnou o průměru 20 km. Vlivem perspektivního zkreslení na okraji Měsíce, dává útvaru podobu obrácené vany. Na vrcholu je malý kráter o průměru 900 m.
Kráter Ptolemaeus (9,2 S, 1,8 W, mapa č. 44), Klaudios Ptolemaios asi 90 – 160. Řecký astronom. Velká valová rovina s značně erodovaným valem o průměru 153 km a hloubce 2400 m. Dno kráteru je poseto velkým počtem malých kráterů a jamek a je zvlněno mělkými kruhovitými depresemi., viditelnými kolem terminátoru, viz: menší snímek Milana Kuhejdy. Na kráter Ptolemaeus,navazuje na jihu kráter Alphonsus (13,4 S, 2,8 W), Alfons X., Moudrý 1221 – 1284. Kastilský král a astronom. Kruhové pohoří (118 km / 2730m),na dně brázdy,středový kopec a kráterové jamky s tmavou „aurou“. Ještě nížeji je kráter Arzachel (18,2 s, 1,9 W, mapa č. 55). Al – Zarkala, asi 1028 – 1087. Arabský astronom z muslimského Španělska. Velice výrazný kráter (97 km / 3610 m), Terasy, na dně brázdy o délce asi 50 km. Zprava vedle kráteru Ptolemaeus leží kráter Albategnius (11,2 S, 4,1 E), Muhammad ibn Džabír Al-Battání asi 852 – 929. Arabský astronom. Kruhové pohoří o průměru 136 km. Uvnitř kráteru Albategnius leží kráter Klein (12,0 S, 2,6 E) Hermann J. Klein 1844 – 1914. Německý stenograf. Kráter o průměru 44 km a hloubce 1460 m. Viz: snímek Milana Kuhejdy, v plném rozlišení na klik a myšítko.
Zdroj:
P. Gabzdyl Měsíc
J. Sadil Cíl Měsíc
A. Rükl Atlas Měsíce
http://www.aquarius.estranky.cz/clanky/zahady-mesice.html
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu – 6,66 Měsíčního dne
Snímky z videí pořízených Newtonem 114/900 a webkamerou ze dne 5. 5. 2014 v čase 21:51-22:13 hodin. Měsíc je tak ve stáří 6,66 dne. Selenografická poloha terminátoru je nyní + 10,6 °. Vlastně povídání o kráterech 6 dne, druhý díl. Nyní k vlastnímu pozorování povrchu Měsíce.
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu – 5,64 Měsíčního dne
Snímky z videí pořízených Newtonem 114/900 a webkamerou dne 4. 5. 2014 v čase 21:14 - 21:54 hod. Měsíc je tak ve stáří 5,64 dne. Selenografická poloha terminátoru je nyní + 22,8 °.
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu – 5. Měsíční den
Snímky z videí pořízených Newtonem 114 / 900 a webkamerou ze dne 4. 4. 2014 v čase 20:03 - 20:51 hod. Měsíc je tak ve stáří 5,08 dne. Terminátor postoupil o dalších asi 12° a jeho selenografická poloha je nyní + 30,0 °.
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu – 4. Měsíční den
Snímky z videí pořízených dne 3. 4. 2014 v čase 20:03 - 20:51hod. pomocí webové kamery a dalekohledu Newton 114 / 900. Přibližná selenografická délka terminátorů při nulové libraci v délce je + 41,2 °
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu – 3. Měsíční den
Dnes Měsíc ve stáří 3 dnů. Snímky jsou z 2. 4. 2014 z videí pořízených v 20:00 hod, nov byl před tímto datem 30. 3. 14 v 18:43 hod. Přibližná poloha terminátoru při nulové libraci v délce by tedy měla být + 53,4.
Josef Baranka
Průvodce po měsíčním povrchu - Měsíc ve staří 2,6 dní
Původně jsem chtěl první díl začít od 3 dne ale vzhledem k tomu, že se mně zdařilo pořídit snímky 1. 5. 2014, tedy v době kdy byl Měsíc ve stáří 2,6 dne, zahájíme putování tímto dnem.
Josef Baranka
Putování po Měsíci- Tentokrát po krásách Měsíce
V dnešním díle putování se půjdeme poohlédnout po krásných oblastech Měsíce. Abych dokázal, že jsou lidé, kteří dokážou pořizovat nádherné snímky, vzal jsem si na pomoc pár snímků pana Milana Kuhejdy, který fotí přes dalekohled Newton 254/1200.
Josef Baranka
Putování po Měsíci – Záhady, třetí část
V dnešním dílu putování po měsíci pomocí mého malého dalekohledu podíváme po dalších záhadných oblastech našeho souputníka, na pomoc jsem si vzal pár dech beroucích snímků pana Milana Kuhejdy, který snímky pořizuje pomocí dalekohledu Newton 254/1200 na paralaktickém stolku vlastní výroby a používá kamerku s okulárovou projekcí přes okulár 10mm a červený filtr
Josef Baranka
Putování po Měsíci se snímky Milana Kuhejdy – Záhady druhá část
V dnešním díle putování po Měsíci se pomocí nádherných snímků Milana Kuhejdy poohlédneme po dalších záhadných oblastech našeho souputníka.Dovolim si citovat pana Blažka z Astropisu: "Nejen tyto nádherné snimky, ale i další krásy noční oblohy jistě stojí za to, abychom alespoň čas od času opustili křeslo před televizní obrazovkou a s pokorou pohlédnout na hvězdnou oblohu."
Josef Baranka
Putování po Měsíci – Záhady
Dnešní díl putování po Měsíci nebude jen s pomocí mého malého dalekohledu, ale i pomocí úžasných snímků Milana kuhejdy, kdy se podíváme po záhadných oblastech našeho souputníka. Milan Kuhejda vlastní dalekohled Newton 254/1200 na paralaktickém stolku vlastní výroby a používá kamerku s okulárovou projekcí přes okulár 10mm a červený filtr a touto sestavou pořizuje doopravdy nádherné snímky-
Josef Baranka
Putování po Marsu – záhadná sloní hlava na Marsu
Ano, „tvář na Marsu“ je překonána, sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která odstartovala z Mysu Canaveral 12. 8. 2005, objevila na povrchu Marsu zobrazenou sloní hlavu. Bohužel, žádná záhada se, stejně jako v případě pyramid i tajemné tváře, nekonala. Sloní hlava je přirozený útvar vytvořený ztuhlým lávovým proudem. Sonda ho objevila v oblastí Elysium Planitia na severní polokouli nedaleko rovníku.
Josef Baranka
Putování po Měsíci - Mapy Měsíce
Také na Měsíci určujeme polohu jednotlivých bodů povrchu jako na Zemi. Orientace na Měsíci je však podle jiných pravidel než na Zemi. Za východní okraj Měsíce nepovažujeme onen okraj Měsíce k němuž směřuje měsíční rotace, tedy pravý okraj ( jako na Zemi a planetách) ale jeho levý okraj. Řídíme se tedy při určování světových stran na Měsíci z hlediska pozemského pozorovatele stojícího na severní polokouli a pozorujícího Měsíc. Levý okraj je tedy východní, pravý je západní, horní je severní a dolní je jižní. Středem viditelné měsíční polokoule prochází hlavní poledník a od něj směrem na západ – doprava, počítáme stenografické délky kladné a směrem na východ - doleva, délky záporné. Od měsíčního rovníku na sever počítáme stenografické šířky kladné a směrem na jih, šířky záporné. Počátek měsíčních souřadnic – průsečík měsíčního poledníku s rovníkem, jehož délka a stejně tak šířka je 0° leží přibližně uprostřed Zálivu středu (Sinus Medii). Blízko odtud leží malý kráter Möstig A (13 km / 2590 m), jehož poloha byla zvlášť pečlivě změřena (základní bod v stenografické souřadnicové síti); poloha 5° 12 ́ 39,6“ W, 3° 12 ́ 43,2“.
Josef Baranka
Putování po Měsíci - Česká jména na Měsíci
Předně bych chtěl popřát všem čtenářům požehnané Vánoce a vše nejlepší do nového roku. V dnešním putování si něco řekneme o názvosloví měsíčních útvarů a o českých jménech na Měsíci
Josef Baranka
Putování po Měsíci - Krátery
V další části putování po Měsíci s Newtonem 114//900 se podíváme na krátery, zlomy (lat. Rupes) a údolí (lat. Vallis). Dále pak světelným skvrnám , pruhům a řetězům kráterů (lat. Catena).
Josef Baranka
Putování po Měsíci - Hory
Další díl putování pomocí malého dalekohledu Newton 114/900 po povrchu našeho souputníka...
Josef Baranka
Putování po Měsíci - Moře
Po předchozím poněkud všeobecném putování po Měsíci pomocí Newtonu 114/900 se dnes budu podrobněji věnovat mořím (latinsky mare).
Josef Baranka
Putování po měsíci
Trochu naučný a tak trochu fotoblog o pozorování a snímcích Měsíce v malém dalekohledu Newton 114/900 pomocí webkamery upravené pro pořízení videí Měsíce. Tedy upravené, odebral jsem její objektív a umístil jí místo okuláru.
Josef Baranka
Honba za nebeskou modří (Fotomatiné)
Kde jinde získat nebeskou modř než pohledem na nebe, Bohužel, někdy ta nebeská modř není zas tak modrá.
Josef Baranka
Za zrcadlem (fotomatiné)
Za zrcadlem dalekohledu Newton o průměru zrcadla 114 mm a ohniskové vzdálenosti 900 mm.
Josef Baranka
Měsíční zákoutí a nebe nad Znojmem
Snímky oblohy foťákem Canon PS A-460. Měsíc byl snímán Webkou přes Newton 114/900, snímky s popisem kráterů pak přidánim Barlow 0.5x. Poslední snímek Měsice, zachycující "plachetnici Barona Prášila" je způsoben hrou světla a stínu na hoře Mons Piton vysoké 2250m.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 813x