Průvodce po měsíčním povrchu – 3. Měsíční den

Dnes Měsíc ve stáří 3 dnů. Snímky jsou z 2. 4. 2014 z videí pořízených v 20:00 hod, nov byl před tímto datem 30. 3. 14 v 18:43 hod. Přibližná poloha terminátoru při nulové libraci v délce by tedy měla být + 53,4.

Mozaika Měsíce ze snímků z 2.4.2014Josef Baranka

Na jihu vylézá ze stínu obrovská valová rovina Furnerius (průměr 125 km). Georges Furner kolem roku 1643. Francouzský jezuita, profesor matematiky v Paříži.  Valová rovina s valem vysokým až 3500 m. Kousek nad ním je kráter Petavius (177 km). Denis Petau 1583 – 1652. Francouzský teolog a historik. Chronologické studie. Kruhové pohoří, s valem vysokým 3330 m na východě a na západě jen 1960 m. Zřetelně je vidět centrální pahorek  (1700 m). Patrná je  Rima Petavius na dně kráteru.  Ještě výše na sever vystupují ze stínů další velké krátery, zatímco dno kráterů je stále ve stínu, jejich val je již osvětlen Sluncem.  Jsou to Vendelius (147 km). Godefroid Wendelin 1580 – 1667. Belgický astronom, pozorovatel. A kráter Langrenus ((132 km) . Michael Florent van Langren 1600 – 1675. Belgický matematik , nakreslil první mapu Měsíce s názvy útvarů. Ještě si můžeme povšimnout dvou menších moří, na rovníku se rozkládá Mare Spumans (Moře pěnivé) o ploše 16OOO km² a kousek nad ním Mare Undarum (Moře vln) o ploše 21000 km². Od nich směrem k terminátoru jsou vidět valy kráteru Apollonius (53 km). Apollónios, druhá polovina 3 století př. n. l. Řecký matematik  a zatopený kráter s tmavým dnem Firmicus (56 km). Firmicus Maternus, asi 330 n. l. Astrolog původem ze Sicílie. Uprostřed severní poloviny měsíčního srpku, lze pozorovat ze tmy vystupující Mare Crisium (Moře nepokojů), obklopené věncem hor o průměru 570 km a ploše 176000 km², je srovnatelné s plochou Velké Británie. Na povrchu Mare Crisium si můžeme povšimnout dvou soustav mořských hřbetů. Dorsa  Harker o délce 200 km.  Alfred Harker 1859 – 1939. Britský petrolog.  Dále 150 km dlouhou soustavu Dorsa Tetyaev. Michail M. Teťjajev 1882 – 1956, Sovětský geolog. U dolní části Mare Crisium leží zatopený kráter s tmavým dnem o průměru 74 km Condorcet a Alhazen o průměru 33 km (oba zmíněné v předchozím díle). Nad a trochu vedle Mare Crisium se rozkládá malé Mare Anguis (Moře hada) o ploše 10000 km²a délce asi 130 km. Ještě blíže k severu je trojice křáterů. První z nich je kráter Hahn (také v minulém díle).  Další je zatopený kráter Berosus (74 km), Béróssos, 3 století př. n. l. Babylonský kněz a astronom, zaznamenal vázanou rotaci Měsíce. Poslední z této trojice je valová rovina ( 177 km) Gaus (také zmíněn v minulém díle). Ze stínů vystupují valy dvojice dalších kráterů Bernoulli a Messala.  První o průměru 47 km je pojmenován po bratrech Jacques 1654 – 1705 a Jean 1667 – 1748. Švýcarští matematikové holandského původu. Valová rovina Messala ( 124 km). Ma-sa-Allah (nebo Mashalla), zemřel asi roku 815. Židovský astronom a astrolog, autor učebnic používaných v Evropě ještě ve středověku. Blíže k severu leží kráter pojmenovaný po poslu bohů Mercurius (68 km).

Zdroj:

J. Sadil Měsíc

A. Rükl Atlas Měsíce